Jak bezpečně vypustit tekutinu z plic: postupy, rizika a rady

Někteří lidé si možná myslí, že když mají tekutinu v plicích, stačí k rychlé úlevě pár domácích triků. Jenže tahle situace není jako nachlazení nebo drobný úraz. Představa, že by člověk zvládl odvodnit tekutinu v plicích doma bez lékaře, je až děsivě rozšířená, přesto nesmírně nebezpečná. Plicní edém není banální záležitost a špatné rozhodnutí může skončit fatálně. Co s tím tedy? Pokud sami nebo někdo z vašich blízkých řeší dýchací obtíže nebo podezření na tekutinu v plicích, je mnohem lepší znát reálie a možnosti než riskovat život.

Co vlastně znamená tekutina v plicích a jaké má příznaky

Tekutina v plicích, nebo-li plicní edém, je stav, při kterém se v plicních sklípcích a někdy i v prostoru mezi plícemi hromadí přebytečná voda, krevní plazma nebo jiné tekutiny. Obvyklým důvodem bývá selhání srdce (tím pádem se krev zpětně tlačí do plic), zápal plic, nádorové onemocnění, ledvinné nebo jaterní problémy. Některé z případů souvisí i s těžkou alergickou reakcí nebo s infekcí covid-19, což se poslední roky skloňovalo dost často.

Nejběžnější příznaky, kterých by si člověk měl všímat, jsou:

• Dušnost – zpočátku po zátěži, postupně v klidu i v noci
• Suchý nebo „bublající“ kašel, zhoršující se vleže
• Vykašlávání narůžovělého, pěnivého hlenu
• Rychlé a mělké dýchání, pocit tlaku na hrudi
• Modrání rtů či nehtů, slabost a únava
• Otékání nohou, kotníků či břicha (při srdečních příčinách)

Není nutné mít všechny příznaky najednou. Pokud je dušnost výrazná, stav se hodně horší nebo je patrný růžový pěnivý hlen, nezbývá než rychle volat záchranku. Už několik minut může rozhodovat o životě nebo smrti.

Proč pokusy o domácí odvodnění plic mohou skončit katastrofálně

Lidé v zoufalství často hledají zázračné babské rady: polykat česnek, napařovat se nad bylinkami, užívat močopudné čaje nebo zkusit speciální polohy na spaní. V extrémnějších případech překvapí odvaha zkoušet propíchnutí hrudníku jehlou a „odsátí“ tekutiny. Tyhle nápady jsou nejen neúčinné, ale mohou napáchat škodu:

• Domácí punkce hrudníku bez sterilního prostředí hrozí těžkou infekcí, krvácením i smrtí.
• Jakýkoli pokus o „odsátí“ bez znalosti zásad anatomie a postupu může poranit plíci či srdce.
• Bylinné čaje a diuretika bez dohledu mohou vyvolat rozkolísání krevního tlaku, selhání ledvin nebo hypokalemii (nízký draslík ohrožující celý organismus).
• Napařování nebo vdechování éterických olejů může stav zhoršit, zejména když je příčinou bakteriální infekce.

Byl zaznamenán případ muže, který se chytil „zaručené“ rady z internetu a rozhodl se nechat si tekutinu odsát kamarádem na zahradě. Kromě toho, že nevěděl, co vlastně vpichuje, skončil s pneumotoraxem a těžkým šokem na JIPce. Hraní si na odborníka v této situaci opravdu není cesta.

Kdy můžete pomoc zkusit sami: Úleva bez rizik a komplikací

Jestli už je člověk po vyšetření u lékaře a ten doporučí určité podpůrné kroky, je možné situaci doma mírnit. Samotné odstranění tekutiny v domácích podmínkách je ale vždy nebezpečné a bez šance na úspěch. Spíš lze pomoct odlehčením dýchacím cestám do doby, než dorazí odborná pomoc, nebo než zabere nasazená léčba (například diuretika od lékaře).

• Poloha vsedě – Pokud to dýchání zhoršuje vleže, posadit (nebo aspoň podložit záda a hlavu polštáři).
• Chladný a dobře větraný vzduch – Otevřít okno, větrat, aby nebylo dusno či příliš horko.
• Měření dechu a pulsu – Sledujte, jestli se stav zhoršuje (počítat dechové frekvence a srdeční tep, zapište si to pro lékaře).
• Nepít moc vody a vyhnout se slaným jídlům – Pokud lékař řekl omezit příjem tekutin, tak opravdu dodržet!
• Doporučené léky – Pokud užíváte léky předepsané na srdce nebo ledviny, určitě je užijte, ale nikdy dávky nenavýšte sami.

Dá se říct, že nejlepší “domácí léčbou” je rychlá přeprava na pohotovost, pokud se příznaky zhoršují nebo člověk nemůže dýchat. První pomoc totiž opravdu končí u toho, co vydáte sami – vše ostatní musí zařídit odborník. Při podezření na plicní edém dostane člověk v nemocnici kyslík, případně intravenózní léky, a podle stavu pak odborné vyšetření i zákrok (nejčastěji punkce hrudníku, tzv. torakocentéza, kterou provádí pouze lékař!).

Jak se punkce tekutiny provádí a proč to dělat jen v nemocnici

Punkce hrudníku je zákrok, při kterém lékař speciální jehlou odvádí tekutinu z pleurální dutiny (prostor mezi plícemi a hrudní stěnou). Jde o úlevovou metodu třeba při nádorech, zápalech nebo srdečním selhání. Zní to jednoduše, ale detailních znalostí anatomie a zkušeností se tady nedá ničím nahradit.

• Před výkonem musí být pacient vyšetřen ultrazvukem – přesně se lokalizuje, kde tekutina je, a kudy do hrudníku bezpečně vstoupit.
• Je nutné zajistit sterilní podmínky! Jakákoli infekce v hrudním prostoru znamená fatální riziko.
• Lékař punkci provede často v sedě, opřen o ruce na stole, aby snadněji našel mezižebří a minimalizoval riziko, že poraní plíci.
• Tekutina se odebírá pomalu a pod dohledem – pokud je tlak „vypuštění“ moc velký, hrozí kolaps plic nebo krvácení.

Není to práce pro amatéra. Každý zákrok se zapisuje a vzorek tekutiny se ještě posílá na vyšetření, aby se zjistila konkrétní příčina a nastavila co nejúčinnější léčba. Průměrně se odsaje 500 až 1500 ml, výjimečně víc, ale nikdy ne najednou! Statistiky českých nemocnic ukazují, že se provádí ročně tisíce těchto zákroků a komplikace mají hlavně ti, kdo čekají s návštěvou lékaře příliš dlouho.

Opravdová prevence a léčba tekutiny v plicích: Co pomáhá a co sledovat

Lepší je nedostat se nikdy do stavu, kdy tekutina v plicích ohrozí život. Prevence začíná u léčby příčin – tedy u kardiologů, nefrologů a plicních lékařů. Chronicky nemocní už většinou ví, že jakmile začne sílit otok, dušnost nebo únava, je třeba zavčas konzultovat stav. Někdy malý detail, třeba zvýšený krevní tlak nebo změna na EKG, předpoví začínající problém dřív, než se projeví násilně tekutina v plicích.

• Pravidelné měření hmotnosti – prudké přibývání (např. více než 2 kg za den) může ukazovat na zadržování vody.
• Dodržování diety s nízkým obsahem soli – sůl zadržuje tekutiny v těle a vede ke zhoršení otoků.
• Dostatečný pohyb a rehabilitace, pokud to zdravotní stav dovolí (i mírná chůze je lepší než klid na lůžku).
• Komunikace s lékařem a pečlivé sledování dávkování léků (nepřidávat si prášky na vlastní pěst, neexperimentovat s bylinkami).
• Zaznamenávat potíže do diáře, protože když se stavy opakují, je tak pro lékaře jednodušší nastavit lepší terapii.

Jestli už je stav vážnější a člověk je po léčbě, lze doma pomáhat hlavně úpravou prostředí, stravy, polohy při spaní a poctivým sledováním příznaků. Nikdy ale nespoléhejte na „babské rady“ nebo internetové návody na invazivní zákroky. Většina z nich je riskantní, neúčinná a mnohdy smrtící. Pokud je i jen stín pochybností, jestli nejde o plicní edém, je lepší být opatrný, zavolat lékařskou pomoc a čekat pod jejich vedením.